23.04.2009
Historka z práce - Frky speciální>
z cyklu veselá bublinka Dnes za mnou do práce měl přijet jeden boss a tak bylo potřeba mu booknout parkování.
Po výrazně nevegetariánském obědě v Haciendě jsem byl dobře naladěn a tak cestou kolem recepce, vyhlednuvšivsi samozřejmě tu nejkozatější recepční (máme 4), žádám jako slušný člověk o parkovací místo pro hosta na 2 hoďky.
Dotyčná si mne prohlédla pohledem Václava Klause na odboráře a pravila: "Ale to byste musel být ředitel!"
Podíval jsem se na ní, pak zase na její kozy, pak na sebe, jako bych už měl něco odředitelováno, pak zase na její kozy a chápavým tónem jako když mluvila paní Kněžna s Proškovými vysvětluji:
"A to nestačí, že jsem manažer?", s tím, že pochopí o co mi jde, svíkne se a tak...
a ono prdlajs: "Přijďte, až budete ředitel" s takovou dvojznačností, že můj kapesní elektronický dichotomiální detektor ohlásil stupeň tři.
Nicméně jsem si připadal jak syn venkova na banketu v Buckinghamském paláci když přinesou plody moře.
Ušklíbl jsem se "OK" a naposledy opsal očima tvar psaného znaku omega.
No a cestou k soustruhu jsem požádal asistentku ať to zařídí, řekla "jasně" a bylo to.
Zřejmě nadešel čas, kdy bych si měl osvojovat ředitelské návyky...
PS: ten boss dnes přijel m-e-t-r-e-m!
27.01.2009
Pohltilo mne zlo - Frky obecné>
jak se z lesa do lesa, tak se z lesa lopata! O tom, že mám nový McJob jsem se vám zmiňoval již minule, kde jsem také sliboval návrat mezi smečku online blábolistů. Jenomže práce v továrně na zlo jsou v podstatě galeje, protože všichni hrozně zlobíte a zla se musí dostat na všechny, vy holomci! Takže od rána do večera vymýšlím nové formy tortury, optimalizuji distribuci bolesti a uzavírám strategické aliance s továrnami na strach a utrpení. Zvenku vypadáme jako celkem prosperující továrna na čokoládu, ale to by se Karlík asi divil! Oficiální obor činnosti máme uvedenu výrobu hraček do Kindervajec a plyšových medvídků pro dětské domovy. Já pracuji v patře Dětská prostituce, satanismus a marketing. Skvělé patro, tady se fakt člověk nenudí! A nejlepší ze všeho jsou voodoo porady s naší zahraniční centrálou El Diablo Chupacabre Telefónica Espaňa, kam se hrabe Ošklivka Betty! A za zády mám tenhle plakát: 
5.08.2008
The report of my death was an exaggeration - Frky speciální>
as well as Plešoun's was Tak Plešoun už odjel na misi do Kosova bojovat proti zdejším pacifistům. Klobouk dolů rozlučce – jak v pátek, tak v sobotu jsme ho odváželi domů taxíkem. V sobotu nebyl dokonce schopen jet ani výtahem a v neděli jsem byl svědkem, kdy platil účet, jehož položka "absith" se nejdříve vydala směrem doprava, aby se následně vyhnula okraji účtenky a pak již velmi opatrně (s místem, nikoliv rychlostí) sledovala pravý okraj až kamsi dolů. Cestou z této platby jsme potkali nebožačky, kterým nrtn. Plešoun (povýšil) den předtím vysvětloval laminární proudění na náběžné hraně křídla u Tu-22, které způsoboval cocktail v jeho pravé ruce, jmenovitě tzv. vichr z hor (zelená+vodka), zatímco levá ruka udržovala jeho tělesný systém ve vertikální poloze jemným vyvažováním i mocným boucháním do baru (zlomil tak podpěru osvětlení baru, trám 15x20cm). Tak jsme tím účtem zamávali v jejich směr a už jich nikdy více nespatřili... Musíte jistě uznat, že po takovéto demoliční akci se musel můj elementární domov rekonstruovat, čehož jsem se pochopitelně aktivně zúčastnil. Stěhování, malování, odbahnění – prostě vše, k čemu mám talent, tedy kromě zpěvu :o) Tento pátek je Le Grande Znovu Opening v celé nové kráse. A aby toho nebylo málo, tak na sobotu jsem byl nadraftován jako pomocná barová síla. Od zítra bude před vchodem cedule "V sobotu vás obsluhuje Kozel". Prostě jsem se zbláznil!
4.07.2008
Fast & Glorious - Frky speciální>
and if I go to hell then I hope I burn well... O tom, že tento weekend byl nevšední, není pochyb. K vysvětlení ale zůstává, proč jsem domů od Enimena spěchal tak, že Ferrari nějaké místní hokejky dostalo na prdelku a překonal jsem tak rekord z minulého týdne Humpolec – Barrandov za 36 minut... 
Jedna z legeld říká, že mi bylo tak zle, jako kdybych celý den poslouchal rádio Blaník. A druhá, že mi zminiaturizovaný Enimen v noci vlétl do ucha, tam napsal diplomovou práci na téma Blatouch řapíkatý v zahradních restauracích a pak s ní vytapetoval můj mozkomišní ganglion. Ať tak či onak, dal by se ten stav vyjádřit pouze jedním klingonským citoslovcem. Kvůli možnému zabanovaní od Vesmírné federace ho sem však neuvedu... Tentokrát to byl opět weekend ve znamení Noodah + Enimen, tentokrát v mém trdlišti na Kladně. Pátek, nádherný pátek. Bohužel jsem o návštěvě těchto prominentů informoval své známé, které mám laškovně v telefonu uloženy ve složce "pitomci", takže se paradigma posouvalo vskutku mohutně, až jsme se z toho museli svlékat do půl těla, což je s Enimenem již docela tradice :o) V sobotní poledne jsme dali oběd z chytrých mexických placek a usmysleli si, že takto sobotu určitě neuzavřeme a že na maloměstě bude dnes jistě skvělá příležitost pobavit další stohy fanoušků komické dvojice KoEn, taktéž známi jako chemičtí bratři. Jak řekli, tak udělali a pak se jen už Kozel probudil v 6 ráno v naprosto cizí vesnici, ve stoje, při chůzi, maje na těle vyřezány divné znaky. Akademií věd ČR byly poté identifikovány jako runy z Lexikonu zla, který každoročně vydává asociace právních kanceláří. Druhý den mi došlo, že můj šéf má tel. číslo končící na 666...
23.06.2008
Až na krev - Frky obecné>
help needed Jak jsem již psal dříve, nový job je až na těch 270 kolegyň ve věku 20 až 26 let docela v pohodě. Tedy vlastně ještě jedna věc – chtějí mne poslat na jakési rétorické tentononc, páč prý mluvím jako dřevorubec. To jsem nevěděl, že echt pražský přízvuk není na Praze 4 košer... Nicméně palbu jsem opětoval a tuto sobotu se stal čerstvým majitelem knihy Přehled české výslovnosti. Takové malé dvanáctisetkorunové screw-you logopedičce, aby viděla, zač je toho po loket, až bude školit. Tohle bylo snadné... Teď potřebuji sehnat nezávadné vzorky krve a pokud možno taky moči, abych mohl ošálit korporátního felčara. S mými weekendy a těmi lidmi, co se kolem mne motají, není jednoduché dát takové unique items dohromady. Pravděpodobně dopadnu jako Otto the busdriver: Mr. Burns: I haven't seen so many drugs in a wang, since I ran a Chinese opium den! Crack, smack, uppers, downers, outers, inners, horse tranquilizers, cow paralyzers, blue bombers, green goofers, yellow submarines, LSD, Mach-3, and trace amounts of... dewewehhhh, human urine? Wanna help? :o)
9.06.2008
Noodah v Praze - Frky speciální>
citrusy na stůl Krom vůně napalmu po ránu zbožňuji také enimenovy kalebně-zvací telefonáty. V tu ráno je ze mne call girl, model tzv. "tutovka". Takže v sobotu jsem během tří hodin dokázal uvařit oběd (nový recept), spořádaně jej sežrat a svou novou služební limousine dotrandit v kraj zaslíbený – na Anděl. Tam jsem enimenovi musel odpřísáhnout, že s ním pojedu tramwayí na černo, dali jsme něco zakázaných látek a už se frčelo mastnou tyčí bez lupenu na Můstek, kde byl sraz s dosud mně neznámou blogerkou Noodah. Víte, co se týče českých blogerek, jsem vesměs skeptický, a to možná více než Dr. Scullyová ohledně existence UFO v její skříňce na doklady, kam rovněž ukládá účty za předplatné časopisu Mladý skeptik. Ono se není čemu divit, běžné stvoření zdejší blogosféry je něco mezi Rimmerem a mladší sestrou Hlívy ústřičné, jen ošklivější a s tuplákem mindráků navíc. Nás pět (lobo, enimen, já,...) to prostě nemůže spasit, ani kdyby celé bloguje bylo z jetele... Ale drazí, chyba lávky nad pivním příkopem! S Noodah a mým chemickým bratrem to byla prdel k pohledání. Již po dvou minutách jsme probírali aspekty rektální hygieny, přičemž jsem na památku vysmrkával své nazální DNA do páně enimenova posh kapesníku, který jeho rod získal od Edwarda z Kentu, jenž ho nechal utkat z vláken kokonatce ahvédského, což bylo zvíře, které žilo jen dvě hodiny ke konci osmnáctého století. Takže jak pravím – jedna nosní dirka nezůstala mokrá :o)
6.06.2008
Žíznivý pohled z okna - Frky obecné>
Je pátek a pivo mi jezdí pod okny. A to jsem dnes chtěl večer strávit nad knihou. Mám žízeň!
4.06.2008
Another job well done! - Frky obecné>
Oh no, I'll have it medium/rare. Dnes jsem první den v novém zaměstnání. Jistě, už asi po sedmnácté, ale pocit stejný jako tenkrát poprvé, znáte to... Vlastní židle, závodní stravování, motivační nástěnky na chodbě a výhled z kolegova okna na Jižní spojku, prostě paráda. Tak na tohle jsem neúspěšně strávil pět let na VŠE a pak házel bedny na letišti. Trochu vděku! Mám to sice 52,8km od domova, ale vyplatí se to. Co na tom, že projedu víc, než vydělám a pak musím po nocích za mrzký peníz dělat domácí úkoly ošklivým dětem bohatých rodičů, abych zaplatil nájem za tu svou komůrku v nejhorší kladenské čtvrti. Život je tak krutý! Obvzláště, když ostatní kamarádi si svou výplatu nosí v takových těch pytlích se znakem dolaru a na jídlo si dávají sůl. V tuto chvíli jsem ještě ve slévárně, ačkoliv ostatní chovanci již doma přežvykují melasu a své partnery lákají na kupku sena. To já si o Kupkovi, Zrzavém nebo Fillovi mohu nechat leda tak zdát, a to ještě na matraci seslintané ze stébel, která jsem nakradl v kavčích hnízdech, když jsem loni na jaře čistil okapy u naší uklízečky ze základní školy. A jednou, až položím svůj skromný život na oltář roboty, nechám si vyrobit náhrobní claim tohoto znění: Life's a bitch and then you die!
25.05.2008
A feast is a feast! - Frky speciální>
discombobulantní family sešlost Mám rád oslavy. Mám rád alkohol. Mám rád alkohol zdarma. A tak po jedenácti předlouhých letech odhodlal jsem se k akceptaci pozvánky na rodinnou sešlost. Už drahně jsem neměl žádný opar, a tak pratetinné sedmdesátiny vypadaly jako příhodná čelenž. Jasně, došlo na gruppenlíbačku a od samého objímání mám lézu na pravé lopatce, ale alkohol zdarma jsou právě ta magická slůvka, která v mém světě hýbou planetárními systémy. Jsa naložen do strýcovy dodávky časně v sobotním ránu, tedy cca v době, kdy rychlé cukry z námořnického destilátu proudí kapilárami rychleji než cikánský baron kolem nástěnky Volná pracovní místa, vykazoval jsem vyváženou směsici nálad od naivistického optimismu až po zdravou skepsi ke všemu, co obsahuje uhlík, nebo má v názvu alespoň dvě samohlásky. Rychle jsem proto usnul, abych dal sobě zapomenout na fakt, že jsem si k té košili s lebkami vzal naprosto nevhodná bagančata... U oběda u Karlových Varů jsem si před babičkou světácky zapálil, abych si dokázal, že už jsem velkej kluk a pak nechal máti, ať za mě zaplatí účet. Příjezd byl jak jinak fenomenální – všichni totiž ví, že z rodiny jsem nejychtřejší, nejfotogenetičtější a vůbec, mám všechno pro to, abych byl nejoblíbenějším vzdáleným příbuzným, kterého si budou pamatovat jako Kal-Ela bez brýlí... Ostrovtip dobroušený obědovými plzni nepřišel na zmar a záhy jsem oslavu umně stočil do polohy Slavíme Ládíkovu novou super práci, moc mu to přejeme! (Do které mne málem nevzali, když fídbek z assessment centra zněl: "arogantní, myslí si o sobě, že je mistr světa" – doslova! Dělat personalistku je někdy tvrdý oříšek plný nenasycených tuků...) Došlo i na zpěv. Zpívám k smrti rád, ale můj rozsah skoro nestačí ani na hó-ří, takže nic naplat, musel jsem být o to hlučnější. Harmonikáři to šlo sice pěkně, ale když jsem objevil prabratrancem vyženěnou dceru z prvního manželství, jenž se právě vrátila z Finska, a střihli si Levan Polkku ve východofinském nářečí Savvo, bylo vymalováno. Jen mne mrzí, že finsky "světla brzd září jako tváře Ježíška" jsem se od Plešouna naučil vcelku fragmentovaně, kruci... Jak říkám, byl to sukces. Jen mne ráno trochu znepokojily pratety, když se mne ptaly, zda-li je mi dobře... PS: lebkovitá košile vykazuje skvrny od guláše a pravé ucho stopu po kousnutí. Who let the dog out?
10.03.2008
Jak často se koupu se svým otcem? - Frky speciální>
Proč se staré víno stane octem? Původně jsem zde mínil vypustit své poslední palindromické haiku v jambickém verši s přerývkou na šesté slabice, ale okolnosti mne donutili k zoufalému činu dělení se o prožitky ohledně mé čisté duše a špinavých uší. Maje za ušima, kruhy pod očima, minulé pondělí jsme s kolegy vyrazili do jihozápadního moravského pásma, někam v místa výskytu nejhlučnější rostliny třaskavce mluvičnatého. Na dvacátém kilometru dvoupruhového parkoviště D1 jsme přepřáhli na tradiční dvoukolák tažený tříhrbými osly, načepovali na posledním zdroji pitnou vodu a na sebe oblékli tradiční kroj skládající se z pytle od kávy Tchibo, sandály z pneumatik John Deere, slušivého opasku vzor prodlužka a rádiovky značky Ulambátar. Karavana v poklidu dorazila do Lhoty u mokrého sudu a ubytovala se v luxusním tříflusancovém penzionu hned vedle dolu na smradlavé bahno a skládky hořících pneumatik, které patrně nestihly zpracovat Baťovy přidružené cvičkárny. Účel dvoudenního výjezdního zasedání byl kromě očekávatelného popíjení destilovaného ovoce veskrze edukativní. Náhlou změnou v ziskovosti naší drahé zelené společnosti máme způsobit prudké vlnobití na londýnské burze a analytiky z J.P.Morgan přimět ke změně investičního doporučení z "megashit turbo" na "megashit light". Mimo počmáraných flipčartů, jakožto hlavního zdroje hospodářského růstu v new economy 2.0 a Papíren Lovosice, řečí o nutnosti dětské práce v pornoprůmyslu, paradigmatech kancelářské sponky a standardního manažerského motivačního balíčku (team, arbeit macht frei, stravenky) jsme se dočkali i pěkné nové fičurky: přítomnosti psychologa. Ten měl za tajný úkol nás bedlivě sledovat a následně každého z nás umístit do jistě sofistikovaného behaviorálního modelu korečkového rypadla na zmrzlý živec. Hned zkraje jsem ho proto informoval, že mým letitým koníčkem je psychoanalýza, jsem alfa samec a k snídani si dávám dva Jungy na bílém toustu. Psycholog zakašlal, podíval se na hodinky a přepsal mne do kolonky loser. A v tomto duchu se nesla celá sešn, takže očekávám brzký příjezd Chocholouškova zásahového pussywagonu. Hip, hap, hop!
|
